Zajímavá místa: Frýdek-Místek: Popis města
Česká republika > Moravskoslezský kraj > Frýdek-Místek > Popis města
Baška
Při toulkách severovýchodní částí České republiky - krajem pod Beskydy - by Vašemu zájmu neměla uniknout návštěva Bašky, obce vzdálené asi 3 km od Frýdku-Místku. Baška vznikla v roce 1960 sloučením původně samo-statných obcí - Bašky, Hodoňovic a Kunčiček u Bašky v jednu samostatnou obec. Historie nejstarší části obce - Kunčiček u Bašky - sahá až do 13 st. Název Baška pravděpodobně pochází od nějakého Bašky, který ves osadil. Podle zemřelého kronikáře obce Bedřicha FIŠERA se jméno připomíná od Valachů, kteří zde chovali ovce. Dříve se na valašsku a vizovicku ovci říkalo „baška“.
Beskydy - Bílá
Obec Bílá se nachází v malebném údolí Bílého potoka. Moderní lyžařský areál se nachází na svazích kopce Zbojnická a patří k významným střediskům v Beskydech. Sjezdovky v areálu jsou vysněžovány technickým sněhem. Na Jižní sjezdovce je oblíbené večerní lyžování.
Bílá
Obec Bílá leží v povodí Černé a Bílé, dvou potoků, které jsou od pramenů svých četných přítoků hlavními zdrojnicemi řeky Ostravice, pojmenované od soutoku obou potoků v nadmořské výšce 521 m, pod vrchem Šorštýnem. Jižní hranice je evropskou rozvodnicí hlavního evropského rozvodí Baltského a Černého moře a od Bumbálky po Bílý kříž je i státní hranicí se Slovenskou republikou. Nejvyšším vrchem na katastru obce je Vysoká (1024 m) patřící již do Vsetínských vrchů. Centrum obce je na trase okresní silnice vedoucí z Frýdku-Místku přes Frýdlant n. O., obce Ostravice a Staré Hamry na hraniční přechod se Slovenskou republikou na Bumbálce. Příjezd je možný i od Valašského Meziříčí, přes Rožnov a Bečvy. Centrum obce i její četné osady jsou obklopeny lesy Klokočovské hornatiny s místním označením Zadní hory, která je součástí Moravskoslezských Beskyd a soustavy Západních Karpat. Horský charakter počasí zdejší oblasti je dán vysokým průměrem ročních srážek okolo 1023 mm, v období měsíců května až září se úhrn srážek pohybuje od 700 do 900 mm. V zimním období je proto obvyklá vysoká sněhová pokrývka s ideálními podmínkami pro lyžování. Lesnatost rozsáhlého katastrálního území obce s celkovou rozlohou 5 642 ha činí 92 %. Převážně jehličnaté lesy oblasti jsou předurčeny pro plnění významných funkcí. Vedle produkčních funkcí dříví a ostatních produktů se mezi hlavní řadí funkce vodohospodářská, půdoochranná , rekreační a krajinotvorná. Oblast je vodohospodářsky státně důležitá a byla v roce 1978 vyhlášena na širším území jako Chráněna oblast přirozené akumulace vod. Území Beskyd je cenným přírodním komplexem, proto zde byla v roce 1973 vyhlášena Chráněná krajinná oblast Beskydy a obec Bílá je v rozsahu celého katastru její součástí.
Brušperk
Počátek historie města Brušperk je dán vydáním lokační listiny 6. prosince v roce 1269 olomouckým biskupem Bernem ze Schauenburka. Patří k městům, která byla na tehdejším hukvaldském panství založena na „zeleném drnu“. Nachází se v nadmořské výšce 265 m na obou březích řeky Ondřejnice, která zde protéká výrazným a široce otevřeným údolím.
Nejvýznačnější osobou kulturní historie města je spisovatel Vojtěch Martínek. Narodil se v Brušperku v rodině kožešníka 11. 4. 1887. Byl jedním z předních činitelů a organizátorů kulturního života na Ostravsku, věnoval se divadlu, rozhlasové tvorbě, žurnalistice.
Celé náměstí Brušperka s barokními domy a zachovaným původním gotickým půdorysem, empírová radnice a stavební dominanta města, barokní kostel Sv. Jiří, vytvářejí spolu unikátní architektonický celek, který je nazývaný „Lašský Betlém". Historické jádro města je vyhlášeno (1992) za Městskou památkovou zónu.
Bruzovice
Vesnice vznikla na přelomu 13. a 14. století v průběhu lanové kolonizace. První dochovaná písemná zpráva pochází z doby okolo roku 1305. Zakladatelem a prvním feudálním vlastníkem osady byl šlechtic Ondřej Brus, dvořan prvního těšínského vévody Měška. Tento feudál dal také obci její jméno.
Bruzovice představovaly rozsáhlou kolonizační vesnici. Dle urbáře z roku 1636 měla obec kromě domů sedláků a zahradníků panský dvůr, farní kostel sv. Stanislava a také pět rybníků.
Škola v Bruzovicích patřila mezi nejstarší školy v bývalém frýdeckém okrese. První zmínky jsou z první poloviny 17. století. Zděná škola byla postavena za rektora Ludvíka Schwehelka v roce 1844. Do Bruzovic chodily děti z obcí Kaňovice, Pazderná a Žermanice. Škola byla katolická triviální a měla před koncem první poloviny 19. století kolem 245 žáků.
Čeladná
Počátky obce lze položit pravděpodobně do 15. století (možná i na konec 14. stol.). První písemná zmínka o Čeladné však pochází až ze samého konce 16. století, kdy je vesnice zapsána v urbáři hukvaldského panství z roku 1581. Podle pověsti je název obce odvozen od čeládky, která docházela na Hukvaldy. Čeladná byla zpočátku ryze zemědělská obec, avšak od 16. století začíná v Beskydech (a později i v Čeladné) těžba železné rudy. Zhruba v roce 1678 zde byla zahájena výstavba dřevouhelné vysoké pece. V povodí řeky Čeladenky se v 18. a 19. století těžilo dřevo pro výrobu dřevěného uhlí, které se dodávalo do železáren.
Čeladná
Počátky obce lze položit pravděpodobně do 15. století (možná i na konec 14. stol.). První písemná zmínka o Čeladné však pochází až ze samého konce 16. století, kdy je vesnice zapsána v urbáři hukvaldského panství z roku 1581. Podle pověsti je název obce odvozen od čeládky, která docházela na Hukvaldy. V 17. století vznikaly v horách skupiny stavějící se odpor proti vykořisťování. Z historie jsou známa jména zbojníků Ondráše a Juráše, kteří působili v celých Beskydech a podle pověsti měli jednu ze svých skrýší na vrcholu Skalka nad naší obcí. Avšak nejen zbojníci se toulali po beskydských lesích. V době třicetileté války vzniky bezpečnostní sbor, tzv. portáši. Jejich úkolem byla ochrana zemské hranice a přechodů přes ni. Portáši byli zrušeni v roce 1828. Čeladná byla zpočátku ryze zemědělská obec, avšak od 16. století začíná v Beskydech (a později i v Čeladné) těžba železné rudy. Zhruba v roce 1678 zde byla zahájena výstavba dřevouhelné vysoké pece. V povodí řeky Čeladenky se v 18. a 19. století těžilo dřevo pro výrobu dřevěného uhlí, které se dodávalo do železáren. Roku 1784 byl ve spodní části obce postaven kostel zasvěcený sv. Janu Nepomuckému. V roce 1936 byla u pramene Cyrilka vybudována dřevěná kaple a altán. V obci je několik sakrálních památek. Rokem 1786 začíná založením dolní školy dlouhý vývoj škol v naší obci. Nejvýznamnějším čeladenským učitelem byl bezesporu Josef Kalus, jemuž je věnována pamětní deska na Památníku Josefa Kaluse, bývalé prostřední školy. V roce 1977 byla otevřena nová školní budova, která slouží dodnes. V roce 1995-1996 byla provedena půdní nástavba, která proměnila vzhled školy, ale také vyřešila některé problémy budovy s plochou střechou. Od roku 1880 působila v obci mechanická tkalcovna a výroba zápalek. Na přelomu 19. a 20. století vznikly na okraji obce Lázně Skalka. V roce 1952 skončila lázeňská éra a z lázní se stala pobočka okresní nemocnice. V roce 2000 se nemocnice transformovala na Beskydské rehabilitační centrum. V závěrečných letech 2. světové války byla obec jedním z center partyzánského odboje. Na území obce působili jak sovětští, tak i angličtí partyzáni. Jejich činnost dodnes připomínají pomníčky, kterých je v obci hned několik. Čeladná byla osvobozena dne 5. 5. 1945. V bývalém areálu továrny v centru obce byla do roku 1994 posádka československé lidové armády, avšak od roku 1999 probíhá celková přestavba tohoto prostoru a vzniká nové centrum s náměstím, novými provozovnami i byty. V roce 2001 bylo v Čeladné otevřeno golfové hřiště a jezdecký areál.
Dolní Lomná
Dolní Lomná a Horní Lomná ( včetně Přelače - kdysi samostatné dělnické kolonie ) tvořily až do roku 1899 jednu společnou obec - Lomnou. Podle zákona z 27.12.1899 pak byla Lomná rozdělena od 1.1.1900 na dvě samostatné obce.O tom, kdy vznikla obec Lomná, nemáme určitých zpráv, ani nejsou dosud známy všechny starší prameny o historii vzniku této obce. Faktem je, že Lomná je jednou z nejmladších obcí na Těšínsku, která vznikla na vyrubiskách, postupně přeměněných v pastviny, na nichž se popásal dobytek po salašnicku. První lidé, kteří se objevili na území dnešní Lomné, byli pastevci, kteří popásali na horských loukách podél říčky Lomné a jejích soutoků stáda krav a ovcí. Žili tu přes léto a na zimu sháněli stáda dobytka do okolních horských dědin.
Fryčovice
Středně velká obec v západní části frýdecko-místeckého okresu při hlavním tahu z Olomouce do Českého Těšína a dále do Polska. Je dobře vybavena obchodní sítí a řadou drobných služeb. Stravování je možné v motorestu, nebo několika místních hostincích a restauracích.
Víceúčelová hala a sportoviště dávají možnost sportovnímu vyžití po celý rok. Chov koní a jízdárna slouží místním občanům i turistům.
Přes obec vede značená cyklistická stezka č. 6006, která je jedním z okruhů pro trekingová kola, vedoucí podhůřím Beskyd a okolo přehrady Olešná.
Nejvyšším vrcholem obce je kopec Sovinec vysoký 354 m, který v současnosti slouží jako obora, ve které se chová stádo jelenců viržinských.
Frýdek - Místek
Město Frýdek-Místek, vzniklo 1. ledna 1943 sloučením dvou dříve samostatných měst, moravského Místku a slezského Frýdku. Řeka Ostravice, která městem protéká, tvořila až do 1. prosince 1928 zemskou hranici mezi Moravou a Slezskem. Frýdek se rozkládá na pravém břehu řeky Ostravice, těsně pod soutokem s řekou Morávkou, Místek zase na levém břehu. Ostravice s Morávkou se vyznačují velmi rozkolísaným průtokem, letní povodňové přívaly v minulosti působily ve městě četné škody při katastrofálních záplavách. Dnes čelí povodňovým přívalům přehrady Šance a Morávka.
Frýdek - Místek
Nejstarší písemné prameny dokládají existenci obcí v Pobeskydí již kolem poloviny 13. století. Ves označená jako Friedeberg, později Místek, se objevuje v roce 1267 v závěti olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburgu. Místek je charakterizován jako trhová ves se čtyřiceti lány. Ujednáním z roku 1256 mezi českým králem Přemyslem II. Otakarem a opolským knížetem Vladislavem byla stanovena hranice mezi Moravou a piastovským opolským knížectvím podél toku řeky Ostravice. Řeka tvořila zemskou hranici mezi Moravou a Slezskem do 1. prosince 1928. Přesné založení Frýdku neznáme. Zřejmě někdy v období let 1327 – 1335 nahradil svého předchůdce – ves Jamnici. Moravská část regionu trpěla vnitřními zápasy probíhajícími po smrti Václava III. Většina území byla tehdy biskupskými lény. V domácích válkách koncem 14. století byl Friedeberg zničen. Bylo založeno městečko pod názvem Newenstetil (Nové Městko nebo Místko). V roce 1402 byl Místek připojen spolu s celým panstvím k Těšínsku. V 16. století se spojené frýdecko-místecké panství stalo předmětem sporů, protože místecké části hrozilo definitivní odtržení od Moravy a připojení k Těšínsku. Situace se vyřešila v roce 1581, kdy biskup Stanislav Pavlovský koupil Místecko i Frýdecko, jehož majitelem do té doby byl Jiří z Lohova. O tři roky později biskup Pavlovský odprodal frýdecké panství Bartoloměji Bruntálskému z Vrbna a Místecko připojil k hukvaldskému panství, jehož součástí zůstalo až do roku 1850. Frýdecko-místecké panství představovalo již v roce 1580 celkem 22 obcí s 681 usedlostmi. Z toho dvě města Frýdek a Místek měla 267 usedlostí, z nichž samotný Frýdek měl jich 163. Byl sídlem majitele panství, měl právo mýta, právo mílové a další, mezi řemesly převažovalo soukenictví. Místek měl více ráz zemědělský. Obchodování solí a dobytkem bylo přínosné pro obě města, podobně i zpracování dřeva a rybníkářství. Oběma městům se nevyhnuly ničivé požáry, morové epidemie i válečné útrapy. Obyvatelstvo trpělo rostoucími robotními povinnosti. Protifeudální odpor vedl i ke zbojnictví. Neposlušný syn janovického fojta Ondráš, který roku 1715 našel smrt z rukou svých druhů ve sviadnovské hospodě, se stal legendární postavou zdejšího regionu spjatou s lidovým odporem proti Pražmům. Po nich vlastnili Frýdecko až do doby vzniku republiky Habsburkové. Ze současného života Město Frýdek-Místek je zřizovatelem 28 příspěvkových organizací. Z toho je dvacet základních a mateřských škol včetně Základní umělecké školy Frýdek-Místek, dále jsou to sociální zařízení (Domov důchodců, Pečovatelská služba, Centrum pro mentálně postiženou mládež, Penzion pro důchodce), Beskydské informační centrum, Národní dům a Městská knihovna Frýdek-Místek. Kraj je zřizovatelem dalšího kulturního zařízení na území města - Muzea Beskyd. Také několika středních škol a Domu dětí a mládeže Frýdek-Místek. Ve městě najdeme i několik soukromých škol a církevní Základní uměleckou školu duchovní hudby.
Frýdlant nad Ostravicí
Ve starých latinských textech najdeme název Vriedelanth; v německých Friedland. Vznik jména má svůj původ v němčině, pravděpodobně ze dvou slov - Land znamená země a vrieden chrániti (území, které je nutno střežit). Příkaz k osídlení území v okolí řeky Ostravice pochází z roku 1256, kdy na sněmu v Opoli rozhodl král Přemysl Otakar II. ve sporu mezi knížetem těšínským a biskupem olomouckým, že hranici zemskou zde bude tvořit řeka Ostravice.V letech 1285-1300 vzniká osídlením tohoto území léno Místecko-Frýdlantské. Roku 1300 se setkáváme se jménem Jindřich z Frýdlantu. Dlouho byla domněnka, že Jindřich pocházel z rodu Stangů, a že tedy Frýdlant musel být založen v poslední třetině 13. století. Jiný názor však tvrdí, že tento Jindřich pocházel z rodu Ronovců, kteří pocházeli z Frýdlantu v Čechách. Přinesli tedy jméno Frýdlant z Čech na Moravu a Frýdlant byl založen později, někdy ve 14.století. Roku 1402 prodává tehdejší držitel Lacko z Kravař léno držiteli frýdeckého panství. Jeho součástí bylo až do r. 1581, kdy olomoucký biskup Stanislav Pavlovský připojuje léno Místecko-Frýdlantské k hukvaldskému panství. V té době již stojí ve Frýdlantu dřevěný kostelík z r. 1580 zasvěcený sv.Bartoloměji (na kamenný byl přestavěn v letech 1672-1690)
Frýdlant nad Ostravicí
Příkaz k osídlení území v okolí řeky Ostravice pochází z roku 1256, kdy na sněmu v Opoli rozhodl král Přemysl Otakar II. ve sporu mezi knížetem těšínským a biskupem olomouckým, že hranici zemskou zde bude tvořit řeka Ostravice.V letech 1285-1300 vzniká osídlením tohoto území léno Místecko-Frýdlantské. Roku 1300 se setkáváme se jménem Jindřich z Frýdlantu. Dlouho byla domněnka, že Jindřich pocházel z rodu Stangů, a že tedy Frýdlant musel být založen v poslední třetině 13. století. Jiný názor však tvrdí, že tento Jindřich pocházel z rodu Ronovců, kteří pocházeli z Frýdlantu v Čechách. Přinesli tedy jméno Frýdlant z Čech na Moravu a Frýdlant byl založen později, někdy ve 14.století. Obyvatelé se živili převážně zemědělstvím a dřevorubectvím.Styl života se mění až železárnami v 17. století. V roce 1675 byly zmodernizovány frýdlantské hamry a Frýdlant se stává jedním z nejvýznamnějších center hutní výroby na Moravě. Vedle hamerní produkce prosperovala ve druhé polovině 17. a v 18. století ve Frýdlantu i papírenská výroba (papír byl vyráběn ručně a byl určen hlavně pro zdejší železárny, majitelem byl František Hoffmann). Jedná se o podhorské město s 10.000 obyvateli, které leží v údolí řeky Ostravice pod Lysou horou (1323 m n. m.) a díky své geografické poloze bývá často nazýván vstupní bránou do Moravskoslezských Beskyd.
Hukvaldy
Obec Hukvaldy se nachází v západní části okresu Frýdek-Místek mezi okresním městem a Příborem u mezinárodní silniční trasy z Vídně do Krakowa (E 462). Nejvhodnější příjezd pro návštěvníky Hukvald je odbočit z této mezinárodní silnice v Rychalticích. Obec má původ v obci Sklenov s první písemnou zmínkou z roku 1294 a v obci Rychaltice s první písemnou zmínkou z roku 1394. Dnešní obec Hukvaldy se skládá ze čtyř místních částí: Hukvaldy, Horní Sklenov, Dolní Sklenov a Rychaltice.
Janovice
Obec Janovice se nachází v malebném podhůří Moravskoslezských Beskyd, 6 km jihovýchodně od města Frýdek-Místek a 5 km severovýchodně od Frýdlantu nad Ostravicí. Sousedí s těmito obcemi: Baška, Skalice, Raškovice, Krásná, Lubno a Pržno. Díky geografickému umístění obce mezi průmyslovým Ostravskem, Frýdecko-Místeckem a pohořím Beskyd lze Janovice nazvat i "vstupní branou Beskyd". Slučuje se zde vliv jak blízkého průmyslu s místním tradičním zemědělským hospodařením, tak i přírodní podmínky urbanizovaného území s přirozenou charakteristikou horských masívů.
Kateřinice
První zmínka o Kateřinicích je z roku 1358 jako o lénu olomouckého biskupství. Držiteli obce byli: rod z Kateřinic, Chorynští z Ledské (Ledné), Orlíkové z Lažiska, Harasovští z Harasova a Grafen Vetter v.d. Lilie. Dnešní název obce - Kateřinice - existuje od roku 1872.
Komorní Lhotka
Komorní Lhotka je malebnou podhorskou lázeňskou obcí s tisícem obyvatel a příznivým klimatem blahodárně působícím na lidský organismus, přístupnou z Hnojníku úzkou silnicí stíněnou stoletou lipovou alejí o délce 2,5 km. Obec je hlavním protagonistou rozvoje cestovního ruchu v mikroregionu obcí povodí Stonávky, která v katastru obce pramení a obcí protéká.
V Komorní Lhotce je možno si prohlédnout klasicistní evangelický kostel z roku 1782 se třemi empírovými náhrobky a s barokním mobiliářem, krásným oltářem a kazatelnou. Také katolický kostel, který byl vybudován o více než 100 let později z místního šedozeleného godulského pískovce je zajímavým objektem. Lidová architektura je přímo v centru obce zastoupena zachovalými roubenými karpatskými dřevěnicemi z 19. století, typickými pro Těšínsko, a v údolí Ráztoky mimořádně zachovalým roubeným selským domem včetně stodoly, chlévů a kůlny. Na jihovýchodním svahu hory Goduly lze shlédnout "toleranční pomník", postavený v roce 1931 při 150. výročí vydání tolerančního patentu.
Charakter obce je přímo utvářen horským reliéfem Moravskoslezských Beskyd, v jejichž údolích se obec nachází. Pěší trasy, cyklotrasy, případně koňské stezky, které hustě protkávají okolní krajinu, nabízejí řadu překrásných výhledů i romantických přírodních zákoutí, příležitostí pro sportovní vyžití i pro soukromé meditace. Návštěvníkům se nabízí ubytování v hotelích, rekreačních zařízeních i v soukromí. V obci je široká nabídka místních jídel a krajových specialit v několika restauracích s mnohotvárným koloritem. Komorní Lhotka také nabízí pravou finskou saunu, léčivé bylinkové lázně a další zařízení poskytující ozdravné procedury.
Komorní Lhotka
Komorní Lhotka je malebnou podhorskou lázeňskou obcí s tisícem obyvatel a příznivým klimatem blahodárně působícím na lidský organismus, přístupnou z Hnojníku úzkou silnicí stíněnou stoletou lipovou alejí o délce 2,5 km. Obec je hlavním protagonistou rozvoje cestovního ruchu v mikroregionu obcí povodí Stonávky, která v katastru obce pramení a obcí protéká. V Komorní Lhotce je možno si prohlédnout klasicistní evangelický kostel z roku 1782 se třemi empírovými náhrobky a s barokním mobiliářem, krásným oltářem a kazatelnou. Charakter obce je přímo utvářen horským reliéfem Moravskoslezských Beskyd, v jejichž údolích se obec nachází. Pěší trasy, cyklotrasy, případně koňské stezky, které hustě protkávají okolní krajinu, nabízejí řadu překrásných výhledů i romantických přírodních zákoutí, příležitostí pro sportovní vyžití i pro soukromé meditace. Návštěvníkům se nabízí ubytování v hotelích, rekreačních zařízeních i v soukromí. V obci je široká nabídka místních jídel a krajových specialit v několika restauracích s mnohotvárným koloritem. Komorní Lhotka také nabízí pravou finskou saunu, léčivé bylinkové lázně a další zařízení poskytující ozdravné procedury.
Kozlovice
Obec byla založena r. 1294 jako lánová lesní vesnice. Za valašské kolonizace byla 200 let (1565-1764) sídlem vojvodů, vůdců Valachů a správců jejich salaší na bývalém hukvaldském panství. Salašsnické louky s kolibami byly na Ondřejníku (Vojvodka, Holubjanka, Soplanka, Kneblanka, Bernaďanka, Ryščanka a lo dalších), v Zadních horách (Smrk, Kněhyně, Radhošť, Javorník a j.) bylo jich několik desítek. Historii života, bojů a povstání zdejšího lidu zachytil spisovatel B.Četyna v románech: Jednou za slunovratu, Valašský vojvoda, Zbojníci a Živly.
Obec Kozlovice se rozkládá se na rozloze 21,09 km2 a dělí se na dvě části : Kozlovice a Měrkovice.
Krmelín
Obec se rozkládá na severovýchodě okresu Frýdek-Místek a hraničí s ostravskou aglomerací. Terénem se řadí do podbeskydské pahorkatiny.
Kunčice pod Ondřejníkem
Obec leží mezi frenštátskou a frýdlantskou kotlinou, mezi horami Ondřejníkem, Radhoštěm a Kněhyní, v horském údolí převážně na úpatí Ondřejníku, je dlouhá zhruba 9 km, rozlohu má 21 km2. V obci žije 1960 obyvatel, v období rekreace se však jejich počet zvyšuje až na 4000. Obcí prochází železniční trať Ostrava - Valašské Meziříčí, vybudovaná v r. 1888. Na hranici obce je malé zdravotnické zařízení - Beskydské rehabilitační centrum, Čeladná. Cennou kulturní památkou je dřevěný kostelík z 18. století, přivezený do obce v r. 1931 z Podkarpatské Rusi. V budově základní školy je unikátní školní Galerie Karla Svolinského se sbírkou hodnotných výtvarných děl umělců z celé republiky. Galerii také navštívil v r.1993 prezident republiky Václav Havel. Kunčice pod Ondřejníkem jsou známou rekreační oblastí Ostravska. Je zde 858 rekreačních chat, 10 rekreačních středisek a chalup. Svahy okolních hor využívají milovníci paraglidingu. Obec je ideálním východiskem turistických cest do beskydských hor, do blízkých měst a obcí. V zimě tu jsou výborné podmínky k turistice na lyžích.
Kunčice pod Ondřejníkem
Obec leží mezi frenštátskou a frýdlantskou kotlinou, mezi horami Ondřejníkem, Radhoštěm a Kněhyní, v horském údolí převážně na úpatí Ondřejníku, je dlouhá zhruba 9 km, rozlohu má 21 km2. V obci žije 1960 obyvatel, v období rekreace se však jejich počet zvyšuje až na 4000. Obcí prochází železniční trať Ostrava - Valašské Meziříčí, vybudovaná v r. 1888. Na hranici obce je malé zdravotnické zařízení - Beskydské rehabilitační centrum, Čeladná.
Cennou kulturní památkou je dřevěný kostelík z 18. století, přivezený do obce v r. 1931 z Podkarpatské Rusi. V budově základní školy je unikátní školní Galerie Karla Svolinského se sbírkou hodnotných výtvarných děl umělců z celé republiky. Galerii také navštívil v r.1993 prezident republiky Václav Havel.
Kunčice pod Ondřejníkem jsou známou rekreační oblastí Ostravska. Je zde 858 rekreačních chat, 10 rekreačních středisek a chalup. Svahy okolních hor využívají milovníci paraglidingu. Obec je ideálním východiskem turistických cest do beskydských hor, do blízkých měst a obcí. V zimě tu jsou výborné podmínky k turistice na lyžích.
Lhotka u Kozlovic
První písemná zmínka o obci je z roku 1359 v soupisu obcí hukvaldského panství. Jedná se o listinu biskupa Jana, ve které spojuje "castrum nostrum Huskenwalde" se statky stolními biskupskými. Zakládací listina se nedochovala, její vznik spadá do období tzv. německé kolonizace (přemyslovské). Patří k obcím s velkým počtem původních selských statků, což svědčí o tom, že vznikla za lánové kolonizace. V 17. - 19. století se zde dolovala železná ruda a těžil se vápenec.
Lučina
Obec Lučina leží v severovýchodní části okresu Frýdek-Místek na levém břehu Žermanické přehrady. Území obce leží v klimatickém regionu - mírně teplý, teplý. Obec Lučina je člen svazu měst a obcí ČR, člen Euroregionu Beskydy a člen Mikroregionu Žermanické a Těrlické přehrady.
Obec Lučina se řadí mezi nejmladší obce bývalého Československa. Název obce je odvozen od názvu řeky „Luciny“, která se takto původně jmenovala a která zpětně dostala název podle názvu vesnice Lučina. Volba názvu obce má svoji historii a vyjadřoval se k němu i básník Petr Bezruč, který navrhoval název „LUCINA“. Občané v čele s ředitelem školy panem Stanislavem Lenertem a panem Josefem Nogolem prosadili jako konečný název „LUČINA“.
Metylovice
Obec Metylovice byla založena v roce 1299 a byla součástí hukvaldského panství.
Obec se nachází na úpatí Moravskoslezských Beskyd a je předurčena především pro agroturistiku. Na katastru obce se nachází mimo jiné masív Ondřejníku se svým vrcholem Solárkou 964 m.
V první polovině tohoto století byla obec známa díky výrobě bičů a kožedělných výrobků, které byly exportovány nejen do Evropy, ale i do zámoří.
Morávka
Malebná obec Morávka, vklíněná mezi masívy Travného a Slavíče, leží 520m.n.m. a rozkládá se po obou březích stejnojmenné řeky. Svou rozlohou 8735,28ha je obcí s největším katastrem v Beskydech (části obce: Vlaské, Vojkovština, Dolinky, Vysuté, Malé Lipové, Velké Lipové, Slavíč, Uspolka, Kocuří, Lúčka, Byčinec, Křížové cesty, Ježánky, Nytrová, Skalka, Kotly). Vlakem se do ní nedostanete. Trať z Frýdku-Místku na Český Těšín končí u obce Dobrá. Autobusy jezdí z Frýdku-Místku přes Dobrou nebo Skalici a přes Pražmo, případně z Frýdlantu nad Ostravicí, přes Pržno, Janovice (Bystré), Krásnou a Pražmo. Krajina osobité krásy láká k rekreaci po celý rok. Morávka a její okolí je pro své vzácné přírodní úkazy a nedotčenou přírodu zařazena do CHKO Beskydy. Zaujme především milovníky zdravého prostředí, turistiky, rybaření a myslivosti. V poslední době byl zde zaznamenán výskyt medvědů, vlků a rysů. Pěší turisté uvítají výstup na vrcholy: Ropička (918m), na jehož vrcholu se nachází bývalá Bezručova chata z r. 1923, dále Travný (1203 m), Malý Travný (1089 m), kde jsou zbytky partyzánského bunkru a pomník partyzánům. Svou rozlohou 87 km2 je jednou z největších obcí v České republice. V letech 1960 - 1966 byla na Morávce postavena údolní přehrada, sloužící jako zdroj pitné vody pro obyvatele okolních měst. V současné době má Morávka 1030 obyvatel.
Nošovice
První písemná zmínka o Nošovicích je z roku 1573. Někdy ve středověku, snad za třicetileté války tu prý byla svedena na rozhraní Dobré a Nošovic bitva, na kterou upomíná Piket (vojenský tábor a kaplička, která stojí na místě pohřbených padlých v boji). Až do roku 1664 je v písemnostech uváděn název obce jako Potměnošovice. Od roku 1664 již Nošovice. Stavba železnice Kojetín - Bílsko, vedoucí přes Frýdek, přeťala v roce 1880 selské pozemky. Tak vznikla osada Malé Nošovice. V roce 1938 na základě mnichovského diktátu a při rozpadu Československa byla severovýchodní část obce připojena k Polsku. Po porážce Polska Německem potom k Olzagebietu. Po osvobození od fašistického Německa 4. - 5. 5. 1945 a při ustavení Československa došlo k navrácení odtržené části zpátky k obci.
Ostravice
Obec a letovisko na stejnojmenné řece, nacházející se pod Lysou horou, asi 5 Km jižně od Frýdlantu nad Ostravicí. V obci je soustředěn dřevařský průmysl. Obec vznikla kolem hamrů při menších nalezištích železné rudy. V letech 1905-08 zde byla postavena místní železniční dráha. Významným památníkem je v místní části Hamrovice Bezručův srub. V posledních letech se Ostravice stala základnou pro pěší turistiku v oblasti Beskyd. Zvláště je východiskem pro pěší tůry na Lysou horu, Smrk. V okolí obce jsou také vyznačeny trasy pro příznivce horské cyklistiky. V obci se nachází pošta, zdravotní středisko, lékárna, benzínová čerpací stanice, kadeřnictví a holičství, restaurace a další služby.
Ostravice
Podhorská obec Ostravice leží v centru rekreační oblasti Beskyd, 15,5 km jihovýchodně od okresního města Frýdku-Místku. Stejnojmenná řeka zde vytváří dlouhé, do krajiny široce rozevřené údolí, které se ve své horní části prudce zvedá k vrcholům Lysé hory a Smrku.
Masiv těchto hor je nepravidelně členitý se středně skloněnými a příkrými svahy a nepravidelnými hřbety. Celá oblast je rozbrázděna hustou sítí bystřin a potůčků.
Okolí poskytuje možnosti k rekreačnímu a sportovnímu vyžití. Na své si přijdou turisté i lyžaři. Proto je oblast vyhledávána v letním i zimním období. Rekreanti mají bohatý výběr turistických tras, jež vedou po horských hřebenech, údolími horských potoků a klidných zákoutí. Milovníci přírody mohou obdivovat malebné kopce, slunné louky, příkré srázy, neobvyklé vyhlídky i původní přírodní společenstva.
Palkovice
Obec Palkovice tvoří dvě části - Palkovice a Myslík.
Leží v předhůří Beskyd v okrese Frýdek-Místek. Centrum obce leží v nadmořské výšce 332 m a nejvyššími body obce jsou Kubánkov (662 m n.m.) a Kozlovická hůrka (612 m n.m.). Západní část obce lemuje pohoří Palkovické hůrky (přes 500 m n.m.), ve kterém byla v roce 1969 zřízena přírodní rezervace o rozloze 18,33 ha s jedinečnou ukázkou základních vegetačních typů s bohatým bylinným patrem. Obcí protéká říčka Olešná, na které byla na počátku 60. let vybudována rekreační přehrada Olešná o rozloze 86 ha. V obci je vybudována sjezdovka s umělým osvětlením a umělým zasněžováním. Krásná okolní příroda a také blízkost přehrady Olešná nabízí mnoho příležitostí ke sportovnímu a turistickému vyžití.
Paskov
Obec Paskov se nachází na severní Moravě v okrese Frýdek-Místek. V nedávné historii (do roku 1918) byla hraniční obcí mezi Moravou a Těšínským Slezskem - hranici tvořila řeka Ostravice. Paskov sousedí s obcemi Vratimov, Řepiště, Žabeň, Lískovec, Staříč, Brušperk, Oprechtice, Nová Bělá a Hrabová. Poslední dvě jmenované obce se již nacházejí v okrese Ostrava.
Pražmo
Pražmo je nevelká obec s rozlohou 355 ha. Leží v krásném prostředí beskydských hor v údolí řeky Morávky. Krása zdejšího okolí a zájem o život beskydských horalů přivedly do těchto míst i slezského básníka Petra Bezruče. Pražmo zmiňuje hned v několika básních. Na zdejším hřbitově je také pochována „jeho“ slavná Maryčka Magdónová.
Vesnice, jejíž původní název byl od roku 1914 Pražma (Praschma), je jednou z nejmladších obcí v Podbeskydí. Jako jediná z okolních obcí byla založena zakládací listinou v roce 1777 tehdejším majitelem frýdeckého panství hrabětem Janem Nepomukem Pražmou.
Pržno
Úzké údolí Ostravice se otevírá za Frýdlantem nad Ostravicí, směrem na sever k Frýdku-Místku a Ostravě, do zvlněné krajiny Moravské brány. Pod prvními vyššími kopci beskydského předhůří se na dohled od nejvyšší hory Beskyd, Lysé hory (1 324 m), rozložila vesnice Pržno. Byla to vesnice s nejmenším katastrem v bývalém okresu Frýdek-Místek, která vznikla na údolní záplavové nivě řeky Ostravice, jako lánová ves kolonizačního typu asi již před rokem 1573, kdy je o ní první písemná zmínka.
Pstruží
Krásné údolí mezi Lysou horu a Ondřejníkem okouzlí každého návštěvníka Beskyd. V místech, kde se toto údolí rozdvojuje a jeho levá část stoupá podél řeky Ostravice a pravá část sleduje říčku Čeladenku, začíná katastr obce Pstruží.
Celá obec je roztroušená po východním svahu Ondřejníku a ve vyšších místech se zástavba mísí s rekreačními chatami a chalupami. Hranice katastru jsou velmi členité, takže pouhým okem nepoznáte, která chalupa patří už do katastru Frýdlantu n. Ostr., nebo do katastru obce Čeladná, která také bezprostředně sousedí s naší obcí.
Raškovice
Raškovice se rozprostírají na levém břehu řeky Morávky. Obec patří k nejstarším obcím v okrese Frýdek-Místek. První zmínky o vesnici se datují z roku 1305, kdy zde existoval pilní mlýn Holzmul. Dnešní název Raškovice se připomíná poprvé roku 1573 v zápisech Frýdeckého panství v souvislosti s rodovým jménem jednoho z prvních osadníků obce. Původ obecního znaku se dá vystopovat do roku 1700, ze kterého je zachováno úřední kovové razítko s vyobrazením rašky (bývalý místní název pro druh ptáka) sedící na stromě.
Ropice
Ropice je obec v Podbeskydí ležící v širokém údolí řeky Ropičanky, která pramení pod horou Ropicí v katastru obce Řeka a tak se také v horním toku jmenuje a posléze se vlévá do Olše. Typicky slezská rozptýlená zástavba je výrazněji koncentrována pouze kolem silnice I/11 s mezinárodní trasou E75 spojující Slovensko s Moravou přes Jablunkovský průsmyk. Obcí vede hlavní železniční trať Bohumín - Jablunkov - Žilina a regionální trať z Frýdku-Místku do Těšína a obě mají v obci zastávku. Poloha obce mezi městy Český Těšín na severu a Třincem na jihovýchodě se podílela na utváření jejího současného vzhledu a funkcí, i když původní ves Ropice vznikla o několik staletí dříve než Třinec, tedy v době, kdy se v místech dnešního Třince rozkládaly pastviny a neprostupný prales. Již v 15. století stála ve vsi tvrz, která byla počátkem 18. století přestavěna na barokní zámek, později přestavěný klasicistně a doplněný zámeckým parkem. Soubor architektonických památek doplňuje farní kostel Zvěstování Panny Marie z roku 1806 s ohradní zdí, branou a řadou dekorativních prvků.
Současná Ropice nenabízí návštěvníkům pouze architektonické památky, ale zejména možnosti aktivního trávení volného času. Obcí prochází cyklostezka a jsou připravovány agrostezky jako rozšíření současných aktivit jezdeckých oddílů na území obce. Nejvýraznějším lákadlem je moderní golfové hřiště, které je v současné době ve výstavbě a bude plně sloužit nejenom členům, ale i ostatním zájemcům o tento druh sportu ze širokého okolí, a to plně od roku 2004. Vesnické prostředí, možnosti sportovního vyžití, blízkost městských sídel a dobrá dopravní dostupnost nabízí výhodné příležitosti k individuální rodinné výstavbě.
Sedliště
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1305, kdy obec je uvedena v seznamu desátků vratislavského biskupství, takže obec musela vzniknout už ve 2. polovině 13. století.
Pro Sedlišťany a Sedliště nepochybně nejvíc znamená opravdový klenot – prastarý dřevěný kostelík Všech svatých postavený roku 1638 na místě starého dřevěného kostela z roku 1447. Architektuře kostela vévodí mohutná kvadratická věž s bání postavená nad hlavním vstupem, jejím protějškem je sanktusníková věžička nad presbyteriem. Kostel má šindelovou střechu. Okolo hlavní lodě zvenčí je vedena „sobota“, krytý ochoz chránící před povětrnostními vlivy základy kostela.
Smilovice
Smilovice leží na úpatí strmých svahů 738 m vysoké Goduly v masivu Moravskoslezských Beskyd v krásném a tichém prostředí na místní komunikaci mezi Stříteží (odbočka ze silnice I/68) a obcí Řekou, která je jedním z center cestovního ruchu v Beskydech a je od Smilovic vzdálená 2 km, podobně jako další obec, která rovněž zastává v cestovním ruchu významné místo a má v této oblasti nemalý rozvojový potenciál - Komorní Lhotka. Rolnické brány ve znaku obce Smilovice jsou symbolem toho, že se její obyvatelé odjakživa zabývali zemědělstvím typickým pro tento kraj - obděláváním chudých políček a pastevectvím a salašením v okolních kopcích. Námaha, s jakou dobývali každodenní živobytí v těchto nepříznivých podmínkách, byla jedním z nejvýraznějších vlivů formujících jejich povahu a způsob života. Smilovice využívají své polohy na hranici chráněné krajinné oblasti Beskyd a stávají se jedním z center sportu, rekreace a turistiky. Pro potřeby návštěvníků je k dispozici sportovní areál s moderním vybavením a několik stezek pro pěší, cyklisty i jezdce na koních zpřístupňuje obec, její širší okolí a horský masiv Beskyd po celý rok všem návštěvníkům. V částech obce těsně u hranice chráněné krajinné oblasti Beskydy lze uvažovat o individuální výstavbě rodinných domů a sídel. Ze zajímavostí v okolí obce lze jmenovat Mánesův pomník na odbočce ve Stříteži do Smilovic, příjemné klimatické a bylinné lázně v blízké Komorní Lhotce a vesnici pevně sevřenou v úzkém horském údolí - Řeku s řadou dalších krásných míst, které určitě stojí za návštěvu v kterékoliv roční době.
Soběšovice
Obec Soběšovice leží na na pravém břehu Žermanické přehrady, na severovýchodě České republiky, asi 20 km od hranice s Polskou republikou a 30 km od státní hranice se Slovenskem. Nejbližší „velká“ města jsou Havířov – 7 km, Frýdek-Místek – 15km a Ostrava – 25 km.
Nynější obec Soběšovice se v minulosti rozprostírala po obou březích řeky Luciny a náležela do bývalého okresu Český Těšín. Jeden z prvních záznamů o obci se datuje rokem 1227. Z té doby se připomíná dvůr Dolno-Soběšovický, na němž hospodařil Soběk, řečený Střela, který je pokládán za prvního kolonizátora a uspořadatele Soběšovic, od něhož údajně pochází pojmenování obce.
Stará Ves nad Ondřejnicí
Už ve 13. století tu byla postavena tvrz, která měla pravděpodobně tvar čtyřbokého pravoúhlého vodního hrádku, obklopeného vodním příkopem. Husitské hnutí přivodilo patrně zkázu vesnice, která ale byla později znovu osídlena a pojmenována "Stará Ves". V letech 1560 - 1570 byla tvrz přestavěna na renesanční zámek pánem Jarošem Syrakovským.
Stará Ves nad Ondřejnicí náleží do okresu Frýdek-Místek, nachází se na jeho severozápadě a vzdálenost od okresního města je 15 km. Dominantou obce se 2 464 obyvateli jsou dva historické objekty - renesanční zámek zdobený figurálními sgrafity a gotickorenesanční kostel. Nejstarší písemný pramen o vzniku obce je z období let 1245 - 1281 v závěti olomouckého biskupa Bruna ze Schaumburka.
Staré Hamry
Obec se nachází v malebném údolí Beskyd. Obec je významným střediskem letní i zimní turistiky. Obcí protéká řeka Ostravice, na které byla v letech 1964-70 vybudována vodní nádrž Šance, která zatopila převážnou část tehdejší obce. Až do r. 1928 tvořila tato řeka i oficiální hranici mezi Moravou a Slezskem. Staré Hamry jsou známé z tvorby Petra Bezruče (báseň Maryčka Magdónova).
Staré Hamry
Datum vzniku obec Staré Hamry, též Hamry a Hamrovice, lze položit někdy mezi léty 1636 - 1639, kdy se dochovala první gruntovní kniha. V roce 1638 zde nechal hrabě Oppersdorf postavit jeden železný hamer, poháněný vodou, což vlastně byly první železárny na panství frýdeckém, do nichž se dodávala ruda, která se těžila v nedalekých Malenovicích. Dnešní tzv. moravská část Starých Hamer byla až do roku 1948 v držení olomouckého arcibiskupství, a proto v minulosti procházela i poněkud odlišným vývojem než strana slezská. Největší rozkvět obce lze zaznamenat někdy ke konci minulého a v první polovině tohoto století, kdy tato obec byla vyhledávanou a známou rekreační oblastí. V tomto směru lze snad vzpomenout především básníka Petra Bezruče, který zde našel svůj "druhý domov" a jehož báseň Maryčka Magdonová, věnovaná tomuto kraji, se stala vlastně nejznámější a stěžejní básní jeho básnického díla.
Staříč
První zachovaná písemná zmínka o obci je z roku 1285, avšak nálezy z roku 1906, (střepy baňatých nádob se zbytky popela a kostí), které byly vyorány na poli "Radlice" zdejším rolníkem Karlem Prokopem potvrzují, že území obce bylo již dříve obydleno. Původ jména osady Staříče odvozuje Prof. Vincenc Prasek od osoby zvané Stařek neb. Stařík.
Střítěž
Střítež dříve Trzyciež, v době rakousko-uherské monarchie Tritiesch, leží ve zvlněné pahorkatině v podhůří Moravskoslezských Beskyd na říčce Ropičanka, přítoku Olše, a na Černém potoku, který se přes soustavu místních rybníků vlévá do řeky Stonávky. Obcí vede silnice I/68 navazující na silnici I/11 s mezinárodní trasou E75 a železniční trať z Frýdku Místku do Českého Těšína. Několik turistických pěších a cyklistických stezek spojuje města Třinec, Těšín a Karvinou s atraktivním územím Moravskoslezských Beskyd, Podbeskydí a zajímavého okolí obce.
Historie Stříteže sahá do konce 12. století, i když první historická zmínka o obci je až z roku 1305. Zajímavostí je především římskokatolický kostel sv. Archanděla Michaela, který byl v roce 1806 postaven na vrcholu střítežského kopce místo dřevěného kostelíka, zasvěceného sv. Michalu, který na počátku 19. století vyhořel, a stal se zdaleka viditelnou dominantou. Dalšími zajímavostmi jsou zděná kaplička sv. Marka ve tvaru rotundy a evangelická hřbitovní kaple z roku 1860 s věží a zvonem o váze 117 kg.
Sviadnov
První zmínka o Sviadnovu pochází z roku 1267. O deset let později se část Sviadnova dostala do rukou leníka olomouckého biskupa Bruna Dětřicha Stangeho a v roce 1288 patřil celý Sviadnov Stangům.
V jihozápadní části území obce Sviadnov se zvedá z okolní roviny 80-ti metrový kopec "ŠTANDL" na jehož vrcholu jsou pozůstatky drobnějšího středověkého opevnění. Zcela poškozené jádro hrádku je obehnáno valem a příkopem.
Celá oblast území obce, ležící západně rychlostní komunikace I/56 Ostrava-Místek, je v územním plánu obce vedena jako rekreační oblast Štandl.
Šenov
Šenov, dříve nazývaný též Šonov, (německy Schönhof, polsky Szeónov, Krásné Dwory) patří k nejstarším sídlům ve Slezsku. Přesné datum založení není známo, ale archeologické nálezy v okolních lokalitách potvrzují osídlení této oblasti již v paleolitu.
Usnesením Parlamentu ČR získává obec v roce 1993 vlastní znak a 5.10.1998 se Šenov stává městem. Katastr o rozloze 1 663 ha tvoří z 900 ha zemědělská půda a z 430 ha lesy na severních a jižních svazích. Tvoří severní výběžek okresu Frýdek-Místek, vklíněný mezi velká města Ostravu a Havířov. Rozkládá se podél obou břehů říčky Lučiny v nadmořské výšce 255 m. Klimatické podmínky jsou ovlivňovány rozsáhlým masivem Beskyd - 15 km jižně a příčným směrem k převládajícím větrům z rozsáhlých polských rovin, které dávají oblasti ráz chladnějšího počasí. V Šenově žije k dnešnímu dni 5474 obyvatel, bydlících převážně v rodinných domcích (1 612 popisných čísel).
Třinec
První historická písemná zmínka pochází z roku 1444. Město Třinec je významným průmyslovým a společenským centrem regionu, na jehož území sídlí jeden z největších hutních podniků v České republice. Město má přibližně 38 600 obyvatel. Třinec, byl ještě v první polovině 19. století jednou z mnoha zemědělských obcí ve vlastnictví Těšínské komory, která spravovala na Těšínsku majetek Habsburků. Založení Třineckých železáren v roce 1839 se stalo jedním z hlavních mezníků historie obce a širokého okolí. Četná naleziště železné rudy, dostatek vodní energie a zdánlivě nevyčerpatelné zásoby dřeva v Beskydech přiměly Těšínskou komoru, kterou v té době vlastnil arcivévoda Karel Habsburský, zprovoznit železárny v Třinci. Byla vystavěna dřevouhelná vysoká pec, v okolních obcích zahájena těžba železné rudy a v lesích výroba dřevěného uhlí. Třinec je obklopen půvabnými horami Moravskoslezských a Slezských Beskyd s vrcholy Javorový, Ostrý, Čantoryjí, s nadmořskou výškou pohybující se kolem 1000 m. V Třinci se hraje výborný extraligový hokej, velkou tradici má vzpírání, orientační běh dosáhl řady mezinárodních úspěchů, fotbalisté hrají II. ligu, kvalitní úroveň má i řeckořímský zápas, kulturistika, bikros a silniční cyklistika. Město má rozsáhlý lesopark, který je vhodný pro procházky a jogging.
Vyšní Lhoty
První zmínky o obci pocházejí z roku 1292. Je nazývána Lhotou Mudrého nebo Warmundovice po svém zakladateli Paškovi Mudrém Warmundovi, knížeti u dvora Mečislava Těšínského, který v té době založil na Těšínsku více osad. Nejstarší zápis se jmény osadníků je z roku 1580. Obcí procházely obchodní cesty, zejména "Solárka" - solná cesta z Rakouska. V roce 1640 staví hrabě Jiří z Oppersdorfu dřevěný kostel na hoře Prašivá, který je dnes národní kulturní památkou a je zasvěcen Sv. Antonínovi Paduánskému. V neděli po 13. červnu, svátku svatého Antonína, se zde koná tradiční pouť, na kterou se schází lidé z dalekého okolí. V roce 1700 se začalo užívat obecní pečeti, a to až do zrušení roboty v roce 1848. Obec byla převážně tkalcovská a zemědělská. V roce 1900 se zde koná zemská tkalcovská a zemědělská výstava. Roku 1921 staví na Prašivé Pobeskydská jednota slezská turistickou chatu za rekordních 7 měsíců. Dnes patří chata Klubu českých turistů. V roce 1994 je v obci zřízeno Přijímací středisko Správy uprchlických zařízení Ministerstva vnitra ČR.
